Ahoj, tak dneska, se stalo vážně něco, co se mi nestává každý den...
Jako každý jiný den v pondělí jdu na veslák, jdu pozdě, takže už mi skupiny utekly, ale moje kámoška na mě počkala, za což jsem jí vděčná. Rozhodly jsme se, že poběžíme k jedné restauraci, která je daleko 6 km, nikdy před tím jsme tam nebyly, takže jediné, co jsme o její poloze věděly, že je po cesta na cyklostezce. A musím říct, 6 kilometrů je vážně daleko. Běžely jsme podél řeky a světla nesvítily, už se stmívalo, když jsme tam konečně doběhly. Nedokázala jsem si představit, že bychom měli jít ještě zpátky, strašně mě bolely plosky a celkově jsem byla vyčerpaná a hladová, takže jsem kámošce řekla, že zavoláme její mámě, aby pro nás přijela. Bohužel mámy si z toho udělaly událost a byly strašně naštvané, že jsme běžely sami a co všechno se nám mohlo stát atd. Ale musím přiznat, že se nám vážně něco mohlo stát, ale můžou být rády, že jsme nešly zpátky pěšky v té tmě a že jsme alespoň zavolaly.
Když jsem přijela domů, tak jsem se DOZVĚDĚLA, že v podnělí prostě nebudu chodit na tréninky, což mě dost naštvalo, protože na veslák chodím ráda.
Co si o tom myslíte a jaký máte názor? Pište vše sem